Albrecht Dürer, Innsbruck ze severu, 1496

Rembrandt, Canaletto, Caspar David Friedrich, Egon Schiele, Emil Nolde – senzační  nahlédnutí  do klenotnice Albertiny. Pět století dějin umění a tématem je příroda, krajina, město. Nejzajímavější díla, která svět nikdy předtím neviděl.

“Nejedná se o žádné nouzové řešení, ale grandiózní improvizační výkon“, těmito slovy otevřel ředitel Albertiny Klaus Albrecht Schröder zajímavou výstavu “Město a krajina. Mezi snem a skutečností”.  Velezajímavá procházka pěti stoletími krajinomalby.

Claude Lorrain

Nový naturalismus
Chronologicky sestavená výstava začíná akvarely Albrechta Dürera, které vznikly během jeho první cesty Itálií. Obrazy, které ukazují Innsbruck, jsou považovány za počátky autonomní krajinomalby s prvními topografickými pohledy na město.

V 17. století hrála krajinomalba v Holandsku velmi důležitou roli, protestantská střední třída vyžaduje krajinné náměty při zařizování svých interiérů. Aby bylo možné tuto obrovskou poptávku uspokojit, specializují se umělci na nejrůznější témata z přírody. Obchod v Amsterdamu kvete a holandské krajinomalby jsou v celé Evropě vysoce ceněné. Zakladatel sbírky Albertina vévoda Albert von Sachsen-Teschen a jeho manželka Marie Christine pobývají v letech 1781 -1792 v Holandsku, kde byl vévoda guvernérem Rakouského Nizozemí na zámku Laeken u Bruselu. Během svého pobytu vášnivě sbírají kresby a grafické listy, která se později stanou základem jejich sbírky.

Na Dürera navazují obrazy Bruegela, Tiziana, Rembrandta a obrazy nizozemského zlatého věku v 17. století, díla Poussina a Lorraina až po barokní panoramata měst. Utopické kresby idylických a romantických krajin se setkávají s realistickým obrazem přírody bez iluzí v období industrializace. Vyvrcholením je nový realismus v dílech Jakoba a Rudolfa von Alt z konce 19. století.

Jakub Alt, Pohled na Vídeň, 1817

170 exponátů
Všechna vystavená díla jsou majetkem Albertiny. Mnoho obrazů získal sám zakladatel sbírky vévoda Albert von Sachsen-Teschen. V popředí jeho zájmu byly velkoformátové malby krajiny, především od jeho současníků 18. a 19. století.

Přelom století 
Na přelomu století kolísalo intelektuální klima mezi vírou v pokrok a náladou zkázy. Rychle postupující industrializace probouzí touhy po romantice a zároveň vyvolává kulturní pesimismus.

Emil Nolde, Zimní slunce, 1908

Důsledkem je revoluce dějin umění a nová interpretace znázornění krajiny. Umění je poprvé osvobozeno od zásady napodobování přírody a nezávislé na tom, co vidí oko. Emil Nolde, August Macke a Paul Klee malují na konkrétních místech, ale již se nezajímají o topografické nebo malebné ztvárnění, ale spíše o o ztvárnění a nové pojetí, o formy a barvy, které posílí její expresionistickou interpretaci a nové objevy v abstrakci.

Další zcela odlišný pohled na realitu podávají v závěru výstavy grafiky van Gogha, akvarely Cezanna nebo Schieleho „Staré domy v Krumlově“. V posledním sále Klee, Feininger, Nolde a Kubín.

August Macke, Žena se džbánem

Kritika skutečnosti
Výstava osciluje mezi vnímáním reality a utopickým obrazem mírumilovného a podařeného života, od dystopické neúrodné krajiny neúspěšného společenského řádu u Kubína až po harmonii výzvy k návratu k přírodě.

Výstava potrvá do 22. srpna 2021

www.albertina.at