Na hory a partou kamarádů jsem se moc těšila, ale také se trochu obávala. Všichni jsou nadšení lyžaři a sportovci, a já měla strach, abych jim vůbec stačila. V každém případě mi bylo jasné, že mě čekají nevšední zážitky.
Lyžuju moc ráda, ale rozvážně a opatrně. Však už mám svá léta a nechci se zbytečně zranit. Nadějí pro mě byl desetiletý Honzík, syn mé kamarádky, říkala jsem si, že se ho budu držet. Malý kluk mi přece neujede.
Sjezdovky v Ellmau
Lyžovali jsme v rakouském areálu Skiwelt, přesněji řečeno SkiWelt Wilder Kaiser-Brixental, který patří k největším na světě a sdružuje devět obcí s přímým přístupem na sjezdovky: Brixen inThale, Ellmau, Going, Hopfgarten, Itter, Kelchsau, Scheffau, Söll a Westendorf. Jsou tu k dispozici 284 km sjezdovek a 90 moderních lanovek. My bydleli v malebném městečku Ellmau a nahoru jsme se nechali vyvézt kabinkovou lanovkou Hartkaiserbahn. Hned první pohled z lanovky na sjezdovku pod námi mě uklidnil – vyrazili jsme brzy ráno, už kolem deváté, takže na nás čekal nádherný sněhový manšestr, který se třpytil od paprsků slunce. „To je krása,“ říkala jsem si a těšila se, až se sklouznu. To samé si řekl i malý Honzík, který se odpíchl, a než jsem se nadála, bravurními obloučky zmizel někde dole, jen oblak prašanu za ním zavířil. Hm, takže můj nápad, že se klučiny budu držet, vzal rychle za své. Vypadá to, že nejpomalejší budu v našem družstvu já, musím se s tím smířit.
Oběd na otáčivé terase
Od rána svítilo slunce a předpověď slibovala, že bude „pod mrakem“, ale bylo skoro celý den krásně. Sjezdovky široké, nádherně upravené, užívala jsem si sjezdy a kupodivu ani moc ostatní nezdržovala. Kamarádi měli ten den velké cíle, chtěli se naobědvat ve vyhlášené restauraci Gipfelalm na vrcholu hory Höhe Salve s otáčivou terasou. Stojí ve výšce 1829 m n. m. a nabízí impozantní panoramatické výhledy na štíty Alp včetně Grossglockneru (3798 m) nebo Gorssvenedigeru (3660 m). Museli jsme zdolat několik spojovacích sjezdovek a lanovek, nahoru dolů… Ale zvládli jsme to. Kolem poledne už jsme se kochali na vyhlídkové slunečné terase, která se s námi po-ma-lič-ku otáčela, za hodinu o 360°. Nádhera. K obědu jsme si objednali různé tyrolské dobroty a navzájem ochutnávali – vynikající vývar s velkým játrovým knedlíčkem, ohromný šťavnatý řízek s bramborami a brusinkami, tyrolský gröstel, což jsou brambory se slaninou přikryté volským okem servírované v pánvičce, špetzle se sýrem a samozřejmě císařský trhanec Kaiserschmarren s jablečným pyré. Mňam!
Čarodějnice na sjezdovce
Posilněni jsme se vydali vyzkoušet sjezdovky v Söllu, které nás nadchly, hlavně jsme tu zažili nevšední setkání s dvěma čarodějnicemi. Měly stanoviště pod sjezdovkou a v ohromném čoudícím kotli tu vařily čarodějné nápoje. Byla to veselá atrakce hlavně pro malé děti, které tu v rámci odpočinku sledovaly čarodějnická kouzla. Perfektně namaskované dámy okounějícím mužům „jako“ stříhaly pramínky vlasů a sháněly jejich sliny, aby z nich vařily magické lektvary. My jsme žádali, aby nám vyčarovaly krásné počasí i na další dny naší dovolené a čarodějnice nám to slíbily.J Pak už byl čas vracet se zpět do našeho údolí. Bála jsem se, že se ztratím, ale kamarád mě uklidňoval. „Kdyby ses náhodou ztratila nebo sjela špatně někam do údolí, neděs se. Prostě dole nastoupíš do skibusu a pojedeš do Ellmau. Tady skibusy objíždějí celou oblast, sice bys jela třeba půl hodiny, ale domů by ses dostala, neboj.“ To mě sice uklidnilo, ale rozhodla jsme se napnout všechny síly, partě stačit a neztratit se.
Jízda v rolbě
V podvečer nás čekal ještě další adrenalinový zážitek – to když už lyžaři končili a místo nich vyrazily na svahy rolby. „Kdo chce, může se svézt na rolbě,“ hlásil kamarád, který nám z protekce domluvil netradiční vyjížďku. Musím říct, že to bylo parádní, sedět v kabině, sledovat všechny ty svítící kontrolky, satelitní navigaci a vpředu ohromnou radlici na sníh. Cesta nahoru byla v pohodě, ale když rolbař obrátil a jeli jsme dolů, trochu ve mně hrklo. Dívat se pod sebe z prudkého svahu mi nahánělo strach. Bála jsem se, že se převrátíme. Překvapilo mě, když nám rolbař vysvětloval detaily své práce a hlavně to, že úprava sjezdovek trvá osm až devět hodin. To znamená, že jemu služba končí dlouho po půlnoci… Nikdy předtím mě nenapadlo, kolik času a úsilí stojí udělat přes noc na všech svazích areálu dokonalý manšestr!
Půlden hodin v přezkáčích
Z rolby jsme na lyžích sjeli do horské chaty Gasthof Stöcklalm, kde na nás čekala večeře – sýrové a masové fondue. No to jsme si pošmákli! Jediné, co mi trochu kazilo nadšení z výborného jídla, bylo vědomí, že ještě znovu musíme na lyže a sjet do údolí. Nohy už mě v přezkáčích dost bolely a tlačily, není divu, po celém dni! Čekal nás asi 5 km sjezd po osvětlené cestě, chvílemi to tedy bylo dost krkolomné, ale přežili jsme. Po osmé večerní jsme se konečně vrátili do svých pokojů a já mohla slavnostně vyzout boty! „Tak zítra mě na lyže nikdo nedostane!“ vyhrožovala jsem a masírovala si lýtka, která se tísnila celých jedenáct hodin v přezkáčích jako v mučicí palečnici. To je můj osobní rekord, takhle dlouho jsem ještě nikdy předtím nelyžovala. Někteří nadšenci z naší party ještě zůstali na sjezdovce na večerní lyžování, které je tady díky perfektním podmínkám vyhlášené!
V iglú baru
Druhý den svítilo slunce a bylo úplně modro. Ještě krásněji než včera. Musela jsem uznat, že ty čarodějnice měly něco do sebe. Tak krásný den přece nezůstanu na pokoji! A tak po snídani šup do lyžařského, šponovky, moiru, páteřák, bundu, přilbu… Přezkáče, eeeeh… a zase na kopec. Tentokrát nás čekal výlet do Westendorfu. Cestou jsme se zastavili v ledové vesničce Alpeniglu, kde fungují ledové bary, dokonce zde zájemci mohou strávit noc v ledové ložnici. Pro zamilované páry tady mají speciální nabídku – stoleček s růžemi a iglú ložnice označené srdcem. „Je to taková nadsázka, ale mladí lidé, zvláště ty s romantickou duší, si sem rádi přijdou posedět a vypít si drink,“ vyprávěl nám sympatický barman. „U tohohle ledového stolu s růžemi se čeká, že muž vysloví tu nejdůležitější otázku, chápete… Ovšem minule se tu objevil takový svéráz, jeho přítelkyně čekala, až se zeptá: „Vezmeš si mě?“ A on místo toho vyslovil jinou důležitou otázku: Miláčku, kolik mužů jsi měla přede mnou?“ smál se barman a my s ním. Součástí iglú jsou i ledové sochy od místních umělců. Je to ledově krásná podívaná.
Oběd s živou hudbou
V baru jsme se decentně občerstvili a pokračovali dál do Westendorfu, obědvali jsme na vrcholu hory Choralpe ve výšce 1820 m n. m. na terase Panorama Restaurant. Opět jsme oceňovali perfektně upravené sjezdovky a prožívali euforii z jízdy i krásného dne. A ta se opakovala i třetí den! Původně jsem si myslela, že už budu odpočívat, ale nedalo mi to. Tak krásné počasí a ideální lyžařské podmínky se musí využít. Třetí den jsme se rozdělili a jezdili si po menších skupinkách, takže jsem nemusela tolik chvátat a lyžovat víc na pohodu.
U hlavní lanovky na vrcholu hory Hartkaiser (1550 m n. m) u restaurace Panorama Restaurant Bergkaiser jsme dokonce narazili na živou hudbu, takže nám zpěváci s akordeonem zpříjemnili čas oběda. Sečteno podtrženo – měli jsme za sebou tři dny skvělé lyžovačky bez úrazů, plno úžasných zážitků, sluníčka a dobré nálady! Co víc si přát? Ať nám to takhle nádherně vyjde i příště!
Připravila: Iva Vondrová
